Kmitající mezifrekvence

Kontrola pracovních bodů

Po nažhavení elektronek bylo nutné ověřit stejnosměrná napětí. Celkové anodové napájení kleslo na 270 V, lokální napětí za předřadným odporem bylo jen 180 V místo plánovaných 200 V. Odpor 13 kΩ byl vyměněn za 10 kΩ, čímž se lokální napětí zvedlo na 192 V.

• Napětí na stínicí mřížce (G2): 100 V přes odpor 47 kΩ, úbytek 88 V → proud mřížkou 1,87 mA (katalog 1,9 mA).
• Katodové napětí pentody: −1 V (katalog −0,9 V).
• Katoda triody: −8 V (zavřená elektronka).
• Anoda triody: 190 V.

Oscilace a stínění

Po připojení vstupního a výstupního laděného obvodu začal zesilovač divoce kmitat – na osciloskopu až 30 V špička-špička. Pomohlo uzavření cívek do plechového stínění a použití stíněného vodiče na výstupu. Oscilace ustaly, ale šířka pásma se dramaticky zúžila na pouhý 1 kHz (−3 dB), což je pro příjem rozhlasu nepoužitelné.

Experimenty s cívkami a keramickým filtrem

Testována byla i menší laditelná cívka s feritovým jádrem (cca 300 závitů na papírové kostře, po úpravě méně). Rezonanční kapacita klesla na 47 pF, impedance obvodu vzrostla, ale činitel jakosti Q byl nižší.

Zásadní zlepšení přinesl keramický mezifrekvenční filtr. Na vstupu byl impedančně přizpůsoben odporem 1,5 kΩ, výstup navázán kapacitním děličem. Šířka pásma se ustálila kolem 10–15 kHz, tvar křivky byl pro rozhlasový příjem vyhovující. Bez filtru měl laděný obvod šířku asi 14 kHz.

Přetrvávající kmitání a změna detektoru

I po stínění a úpravách obvod kmital, jakmile byl připojen triodový detektor. Oscilace zmizely až po odpojení detektoru nebo vstupní cívky. Jako řešení byla zvolena náhrada triodového detektoru diodou EAA91 – jedna dioda pro detekci, druhá pro AVC. Tím odpadne zpětná vazba přes triodu a zároveň se uvolní pentoda pro samostatný zesilovač. Směšovač zůstane s ECH81.

V příštím díle se počítá se stabilním mezifrekvenčním zesilovačem a experimenty s oscilátorem a souběhem.